Deník

Zhruba před měsícem našimi luhy a háji zlehýnka zahýbala básnická sbírka Adama Hoška nazvaná A na stromech les, a mou, ač pozdní, povinností je vyjádřit se k tomuto počinu. Na úvod bych rád zdůraznil, že se zde potýkáme s textem, který si nepochybně zaslouží pozornost, a přestože se jedná o autorův debut, je zřejmé, že se nesetkáváme s...

Zaklepali. Na hřbitovní zeď jako na tabulky ze skla zaklepali. Zaklepali cizí páni v tmavých kabátech plni nejistoty a úsměvů zahalených do límečků ze sněžícího jara. Na ramenou se mi dělá jinovatka a probuzení ze spánků těch, kteří nedokážou usnout a neumí se probudit, ustalo stejně tak rychle, jak se člověk chodem času proměňuje v individualitu,...

Je konec listopadu roku 2017. Sedím a píšu tento text o ničem, o něčem a pořád stále nevím co, je co.

Dne 20. 2. 2017 se na katedře bohemistiky filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci uskutečnilo jedno z pokračování cyklu autorských besed a čtení Ex libris moderovaných prof. Lubomírem Machalou, jejímž hostem se tentokrát stal stále ještě mladý talentovaný básník, editor a nakladatel Jan Těsnohlídek ml.

Je život v současné době pro člověka příliš tíživý a více stresující než tomu bylo dříve za dob socialismu? Má dnes člověk možnost si své bytí dokonale užít a nebýt v neustálém kontrastu mezi svými zdánlivými vizemi reality a realitou skutečnou? Někomu se zdá, že ano, někdo oproti tomu zastává naprosto opačné stanovisko. Přes všechny aspekty, které...

Jsme zde! Staroměstské náměstí, hlavní město Praha, tisíce lidí tisknoucích se k sobě za jediným účelem, účelem pravdy, touze po spravedlnosti a nutnosti přesvědčení o tom, že i přes současné nešvary milovaného státu je zde stále důvod tisknout se k neznámým lidem za zvuků národní hymny.

Možná někoho z vás při četbě vaší oblíbený knihy, svazku milostných básní či jakéhokoliv literárního textu napadlo, proč autor v dané kapitole, odstavci či verši píše právě to, co píše.

Stydno je mi, že o tom psáti musím, leč rodná řeč mi praví, že čas nezastaví sebevětší stud...

Hezky popořádku.

Básník neříká, co si myslí, protože nechce, aby si ostatní mysleli, že vědí, na co básník myslí.