Recenze: Ex libris s Janem Těsnohlídkem ml.

Dne 20. 2. 2017 se na katedře bohemistiky filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci uskutečnilo jedno z pokračování cyklu autorských besed a čtení Ex libris moderovaných prof. Lubomírem Machalou, jejímž hostem se tentokrát stal stále ještě mladý talentovaný básník, editor a nakladatel Jan Těsnohlídek ml.

Ihned po autorově příchodu, který byl doprovázen vřelým potleskem publika, se moderátor akce ujal své role a úvodním slovem představil Těsnohlídka ml. s ohledem na jeho pracovní aktivity, básnickou i prozaickou tvorbu a dosažené úspěchy na literárním poli, z nichž prozatím nejvýraznějším se jeví zisk Ceny Jiřího Ortena za rok 2010. Celá beseda se nesla ve velice příjemné až uvolněné atmosféře a střídala segmenty básníkových názorů, postřehů a odpovědí na časté dotazy obecenstva se samotným autorským čtením Těsnohlídkových básní z prozatímních čtyř vydaných básnických sbírek.

Právě v návaznosti na kladené dotazy moderátora a přítomných posluchačů se sám Těsnohlídek ml. z pozice poněkud překvapivě nervózního cíle otázek během pár minut stal upřímným řečníkem, který ve svých vyjádřeních nešetřil humorem a nadsázkou a na publikum působil až přehnaně civilním dojmem, jenž sklidil nečekaně pozitivní ohlas. Básník se od poměrně povrchních otázek týkajících se analyzování jeho na první pohled do očí bijícího tetování vlčího máku na ruce či vysvětlování důvodu, proč u svého jména uvádí přídomek mladší, dostal i k zajímavějším tématům, ve kterých se například věnoval svému vstupu do literárního života, který byl z jeho pohledu až snový; poukázal na nedůležitost školství pro vytváření vlastního chápání a rozvoje osobité literární tvorby nebo se také vyjádřil k tvorbě vlastní, v níž zdůraznil nutnost volného verše, který mu na rozdíl od verše sylabotónického nebrání v jednoduchosti vyjádření. Velmi zajímavé postřehy pak přinesl ve vyprávění o až nepřátelském seznamování s básníkem Milanem Kozelkou, ze kterého se však vyklubala postupná úcta a přívětivá spolupráce, neopomenul ani zkušenosti se zakládáním vlastního nakladatelství JT's, ke kterému ho přivedl editorsky chybný úsudek u předmluvy své knihy a nezapomněl se taktéž pousmát nad tím, jak je důležité neustále pracovat, rozvíjet svůj talent a nebrat svět zase tolik vážně.

V části autorského čtení, kdy publiku recitačně představil verše zejména ze své nejnovější sbírky Hlavně zachraň sebe na sebe mimo kontrastu poeticky něžně laděné lyriky oplývající eufonií s někdy až surovým líčením pocitů necelistvého lyrického subjektu upozornil především osobitým recitačním stylem ponechávajícím přízvuk na poslední slabice verše. Tímto netypickým přednesem přinesl do své poezie nový svěží ráz a významovou hloubku, kterými jen umocnil sílu vlastního projevu a oslovil tak i ty posluchače, kteří do té doby básníkovým veršům příliš neholdovali. Tematicky se recitované básně orientovaly na milostný motiv, jenž byl většinou umocňován městským prostředím, které je autorovi, jak sám uvedl, velmi blízké.

Celou besedu lze z pohledu nezaujatého posluchače vykládat vskutku kladně, neboť host Jan Těsnohlídek ml. se i přes znatelnou počáteční nervozitu dokázal vyprofilovat v autora, který jednoznačně ví, o čem hovoří, zkušenosti z literárního života dovede uplatnil i ve své básnické tvorbě a co je nejdůležitější, oné poznatky dokáže pomocí jednoduchých vět předat ostatním. S ohledem na samotné recitování publiku přinesl netypickou metodu přednesu, kterou dokázal zaujmout a přiblížit tak své básně každému posluchači, který chtě nechtě byl ať už pozitivně či negativně pocitově zasažen. Naskýtá se pouze otázka, zda Těsnohlídkovy verše by měly stejný efekt při běžné čtenářské četbě, kdy přízvuk neoplývá svou zvukovou dominancí, a nedocházelo by tedy až ke zbytečně jednotvárné interpretaci. Po přečtení básně v textové podobě mohu říci, že tomu tak není díky Těsnohlídkovu básnickému umu a taktéž nespočtu pomlček, které rytmizaci a náznaku přízvuků dávají i ve volném verši zřetelný prostor. Akce tedy i svým přesažením vymezeného času a značnému množství dotazů obecenstva přesáhla očekávání a vyjma počátečního nesouladu hosta a publika ji lze hodnotit jako velice zdařilou.