V. A.

Poema jednoho života. Konec jedné poemy.

Jedná se o básnickou skladbu skládající se ze tří na sebe navazujících částí, doplněných o úsek veršů pracovně nazvaný jako "refrén". Jak sám název napovídá, určitá zkratkovitost a snaha dovést čtenáře k vlastnímu interpretačnímu klíči je jednou z hlavních předností této poemy a závěr tedy lze chápat v naprosto kontrastních významech. Text jako celek velice často využívá aluzí, které mohou být téměř nepostřehnutelné, nebo naopak záměrně zvýrazněné. Jelikož původní záměr navázat touto skladbou na poslední básnickou sbírku TERAPEUTICA jako pouhým lyrickým dovysvětlením již sděleného selhal už po několika verších, V. A. je samostatný literární celek, jehož vyznění je však s odkazy a spojitostmi na předchozí sbírky jednoznačně provázáno. Poema je doplněna o samostatně stojící prolog, který vznikal současně s lyrickým textem a jehož umístění do publikace není pro celou knihu významově důležité. Epilog naopak funguje jako doplňující text od autora ke čtenářům, zčásti odhaluje jednu z možností interpretace a přináší určitou konkretizaci a přiblížení celé poemy. V. A. je poemou spletí významů, kontrastu motivů, inspiračních zdrojů, konfliktu typů verše, výpovědi o bytí, konce jedné tvůrčí etapy.  

Lyričtější vyjádření o poemě si můžete přečíst níže:      

Jako štvané zvíře na pouti za potravou, která nejspíše od hladu nepomůže, k chuti nebude a jen přihorší vědomí toho, že zpravidla bývá lépe cíle nedosáhnout. Takovým jsem. Vyumělkovaným modelem pro veršované zkazky, jež se jednoho dne rozpijí do hladiny bezvýznamnosti. Neustále pronásledovaný sebou samým, žádným osudem, žádnými démony či ožehavou dobou, pálící na zátylku poslední záchvěvy života, jsem stíhán utkvělou představou nedosažitelnosti a neskonalou vizí jejího naplnění. Každým dalším slovem vkládám pomyslný hřeb do rakve poezie a nedočkavě se tetelím myšlenkou, který že bude ten finální. Otázkou zůstává, zda jsem skutečně smířen, zda se smíří všichni ostatní - svět. Za mnou se stmívá a před zraky se odráží pravda zpoza míst, kterými jsme prošli. Je jisté, že cyklus musí být naplněn, je jisté, že brzy se celé chápání naprosto změní, je jisté, že se nezadržitelně blíží okamžik, kterým všechny zklamu, a právě v tomto bodě budu schopen hrdě říci, že jste se setkali se vším, pro co mi zde stálo za to setrvávat jako štvané zvíře na pouti za potravou.

"Chci být důkazem, že láska se rodí bezděčně a svévolně, chci být důkazem, že lidé zapomenou."