Jen děj se vůle boží, komunisti se množí!

Je život v současné době pro člověka příliš tíživý a více stresující než tomu bylo dříve za dob socialismu? Má dnes člověk možnost si své bytí dokonale užít a nebýt v neustálém kontrastu mezi svými zdánlivými vizemi reality a realitou skutečnou? Někomu se zdá, že ano, někdo oproti tomu zastává naprosto opačné stanovisko. Přes všechny aspekty, které mě však ke chvále či kritizování dnešního světa a stavu společnosti napadají, musím dle svého bdělého vědomí upřednostnit zejména věk jednotlivých spoluobčanů, jenž se ať už jakoukoliv formou k tomuto tématu vyjadřují.

Jednoduše je to tak! Studenti středních a vysokých škol jsou převážně opojeni mládím, vidinou možností, které je v budoucnu čekají a pakliže již ví, že nečekají, nezahálejí a oddávají se tomu, co je, nikoliv chiméře toho, co by mohlo být kdyby....

Starší občané však stále zaměstnáni živou zkušeností s totalitním režimem a ovlivněním socialismem, kterou v každé diskuzi na svého adresáta vychrlí jen pro jistou argumentaci, jež má značit, že zatímco mladí nezažili nic, my moudří senioři jsme zažili všechny hrůzy, a přesto jsme rádi, že nyní nejsme mladí, protože i za těch komunistů přece bylo líp.

Můj dědeček, zarytý komunista, který paradoxně vstoupil do komunistické strany v roce 1968, prý pod vlivem projevů Alexandra Dubčeka, mi již v dětství demagogicky vštěpoval myšlenky, které pro mě tehdy jako pro malého chlapce byly tak říkajíc proti srsti a nebylo mi jasné, proč já rozjařené dítě, jehož celodenní zálibou je převážně usměvavost a pohyb, má usínat s představou, že je na světě zle. V pozdějším věku se naše diskuze měnily v hádky a na každou mou argumentaci, opírající se o neblahé praktiky komunistického režimu, dědeček horlivě oponovat faktem, že přece Američani těch hrůz udělali mnohem víc. Nedivil jsem se mu, dle mého hodiny marxismu a leninismu zkrátka vzaly za své a spousta hrdých soudruhů by za jeho interpretaci jistě byla nadmíru hrdá. V neposlední řadě nutno zmínit dědečkovo tvrzení z posledních dní, ve kterém mi ironicky poznamenal, ať si studium na vysoké škole užívám, neboť studovat mohu jenom díky desítkám horníků pracujících v Moravskoslezském kraji.

Děkuji mockrát všem, brzy zašlu děkovný dopis, odpověď neočekávám.

Ale abych nebyl pouze zahleděný do sebe a vlastního názoru, rád bych cílil na problematiku obecně a v rovině střetu svého, na první pohled ne příliš znatelného, názoru oproti jiným, netuším proč, patřícím právě starším spoluobčanům. Nedávno čekaje na autobus, který mě měl odvést ze školy domů, jsem jako každý den v dobré náladě nastoupil a s úsměvem na rtech i přes možnosti usednutí na řadu volných sedadel jsem zůstal stát a přemýšlel nad tím, jak je krásný svět (jen pro demonstrování následného rozporu). Z rozmaru mě však vytrhl pár seniorů. Na další zastávce, okamžitě po otevření dveří, se dovnitř nahrnula důchodkyně, která mě šíří svého záběru dvakrát uhodila berlí po noze, načež jsem schytal snad ještě nemilejší nerudný pohled jejího podobně indisponovaného chotě.

V autobuse bylo místo a pár razantně usedl, což se projevilo zejména pádem berle na podlahu a mým ohlédnutím, které vedlo ke shledání mých očí s očima nerudného pána, jenž přes celý autobus, reflektujíc můj rozjařený úsměv, zvolal: "Vidíš ho, šmejda, určitě by nás nepustil sednout, to ho ten Havel vychoval!" Já, zaskočen a s trochou nadšení povznesen nad situaci s vědomím, že mě vychovala jedna z pro mě nejváženějších osobností české historie, upadl jsem v zamyšlení, jak jednoduché je býti naštvaným na svět, jak typické je pro českou kulturu stěžování si, jak si každý myslí, že ví, co si myslí někdo jiný, a i kdyby zjistil, že to, co si myslí, pravdou není, vždycky je možnost, že za to může Havel.

Závěrem, mějme se trochu více rádi. Važme si našich prarodičů i přes jejich až nesnesitelné názory, hledejme chyby převážně u sebe, nepodléhejme přespříliš dominanci společenské nálady doby, ve které žijeme, ať se taktéž jednou nestaneme těmi, kteří mladistvé a mladé namísto informování o historii a důležitosti vlastního názoru, napadají berlemi a osočují ze spojitosti s lidmi, již z tohoto světa vytvářeli či vytvářejí lepší místo.