Stud, a vůbec trvalý stav jednoho občana
Stydno je mi, že o tom psáti musím, leč rodná řeč mi praví, že čas nezastaví sebevětší stud...
Když jsem několik dní zpátky opětovně sledoval diskuzi jednoho nejmenovaného pořadu mezi zástupci KSČM a ostatními (terminologií soudruhů kapitalisty), byl jsem rozčílen natolik, že se mi znova vrátila inspirace Egona Bondyho o psaní na téma, jak je tohle vůbec možné.
Ačkoliv mé rozhořčení přetrvalo zhruba do druhého dne a chtěl jsem si ventilovat pocity spjaté s politicky aktuálním tématem (dle mého), vytrval jsem, a přestože je toto místo k vylévání srdíčka určeno, nenapsal jsem ani řádek.
Nuže, je nový den!
Takhle k večeru se zabývám všelijakými kratochvílemi, ale přesto se najde jedna, o které napsat musím, možná proto, že patřím k většině (doufám) normálních lidí, nebo třeba z důvodu, že jako obyčejný člověk mám tendenci se k tématu vyjádřit.
V posledních dnech zřejmě nešlo uniknout zprávám a reportážím o tom, jak naši republiku navštívil Dalajláma a v rámci svého programu přinesl do zatuchlých vod české "inteligenční elity" svěží proud čirých nezaujatých myšlenek a názorů, na které, zdá se, nebylo osazenstvo připraveno.
Uznávám ohlas pro a proti, pochopím, že někdo má stále tendenci kydat špínu na Václava Havla (na koho jiného že?!), ale vydané prohlášení na webu prezidenta republiky v návaznosti právě na návštěvu duchovního vůdce nelze v žádném směru tolerovat, pakliže v lidech stále žije cit pro spravedlnost, rovnoprávnost, slušnost, čest a v neposlední řadě pravdu a lásku!
Stroze, rád bych něco napsal...
Skutečně cítím bezradnost až naprostou bezmoc, ve které se chtě nechtě musím topit jenom kvůli tomu, že někteří lidé, v tomto případě ti, kteří by měli jít příkladem pro každého slušného člověka, jsou schopni bez jakékoliv sebereflexe, úctě vůči druhým či k sobě samým vydat prohlášení, shrnující jednoduchou směnu peněz za city, lži za pravdu a především hloupost za rozum. Vskutku je mi stydno! Už nikoliv z lidí a každodenních tragédií, nýbrž ze sebe, jelikož jsem součástí obyčejného davu obyvatel se správným názorem, který tvoří skuteční lidé, a jenž je denodenně nucen se stydět za to, že naši zástupci v čele s panem prezidentem lidmi nadobro nejsou.
Víc k tomu nemám... Nebo mám, ale za víc řádků mi to nestojí...
Odevzdanost? asi ano, ale pořád lepší se stydět za sebe než za celý tento stát...