Jak začít psát? Aneb rozdíl mezi géniem a idiotem

Hezky popořádku.

Bude už to možná řádka dní, týdnů, měsíců či let, ale zkrátka nějaký čas se se mnou trmácí otázka toho, jak začít s psaním poezie.

Procházel jsem přes náměstí cestou domů a jeden z přátel (mnou dlouho neviděných) se v návaznosti na to, co dělám, zeptal, jak s tím začít. Jindy chtěl jiný přítel (snad se v tomto textu sám najde) poradit s tvorbou písňového textu, a co já vím, jednou si na to třeba vzpomeneme a zasmějeme se, jelikož ten přítel má talentu na rozdávání. V neposlední řadě se ke mně pár lidí odkazovalo s analýzou tvorby a počátečními radami a já, ač z pozice nekritika neteoretika, vysílám pár svých názorů o tom.

Jak začít?

Popravdě mi tahle otázka připadá každým okamžikem stupidnější a nesmyslnější. Když chce člověk něco napsat, ať si vezme papír, tužku, zapřemýšlí, proč vlastně píše a něco prostě sesmolí.

Přečte si to jednou a má pocit, že je to geniální. (typické)

Přečte si to dvakrát a zjistí, že to má svoje mouchy. (realistické)

Přečte si to tisíckrát a přizná, že je to hromada idiotsky uskupených slov bez špetky originality a smyslu pro čtenáře. (sebekritické)

A co tím chtěl básník říct? Že ačkoliv napíšete cokoliv, pro jednu stranu budete idioti bez talentu a pro tu druhou géniové, pro které se sluší otázka "A jak mám začít psát?"

Řečeno slovy teoretika, leč teoretik nejsem, báseň je vše, co je psáno veršem. (čti: To, že napíšu sebevětší sračku, ze mě dělá básníka, protože jsem natolik schopnej odlišit verš od holé věty!)

Když jsem tuto teorii slyšet poprvé, nesouhlasil jsem. Nyní to beru za krédo.

Výsledek:

Kdo se ptá, ztrácí čas!

Kdo se neptá, časem šetří, ale pak déle snáší nepřízeň osudu.

Ačkoliv napíšete špatnou báseň, pořád jste básník.

To, že jste básník, neznamená, že píšete dobře.

a nakonec: Můžete říct, že někdo píše sračky, když vám to tak připadá a mohou se vám líbit věci, co lidem jako sračky připadají. Neexistuje totiž návod na to, co je dobré a co ne (což idiotům bez talentu pomáhá), a kdyby byl, rád ho zpochybním.

P.S. Teorii berte jako jednu svého druhu a neřiďte se ní. Neřiďte se ničím, prostě tu múzu dojte, než ona začne dojit vás, a když chcete něco dělat, neptejte se jak, protože to stejně nikdo neodpoví lépe než vy sám.